Hrob lásky
16. 8. 2006
Nad městem kralovalo léto.V ospalých ulicích odhalovalo slunce vrásky ve tvářích starých domů,které jen líně vrhyly matné cáry stínu na rozpálenou dlažbu.Kdo tudy musel jít,kráčel pomalu jako by si s námahou razil cestu žárem odpoledne a přemýšlel o chladivém doteku vody někde u řeky.Všude bylo vedro k zalknutí jen tady na hřbitově pod korunamirozložitých líp a kaštanu.Byl ćhlad.Ale možná to bylo i tzím místem samotným,hřbitovům sluší,chlad,stín a smutek a snad ho i sami vytvářejí.Veselé a sluneční hřbitovy neexistují.U vysoké zdi až na samém konci hřbitova byl hrob jehož náhrobek upoutával pozornost lidí,kteří náhodou zabloudili až sem.Asi to bylo kvůli té fotografii.Krásná tvář mladé dívky na ní vypadala tak šťastně jako by nikdy nepoznala nic jiného než lásku.Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na mramorový pomník na němž bylo zlatým písmem napsáno,,kdekolik budeš naslouchat najdeš mě vedle sebe"Bylo to zvláštní neboť to promlouvala ta mrtvá ne Ti co po ní zůstali.On mezi ně patřil.mohlo mu být sotva sedmnáct.Stál tam sámk v´ruce kytici kopratin.Pozorovala jsem ho už hodnou chvíli.Nemohla jsem si pomoci třeba,že jsem si připadala jako vetřelec,který je svědkem něčeho co má být jiným lidem ukryto.Z toho co jsem viděla mi bylo smutno,ale přesto jsem se newdokázala přinutit k odchodu,vím je to hloupé,ale byla jsem zvědavá.Stál tam dlouho moc dlouho.Za celou tu dobu neopustil oči z té fotografie.Zahleděla jsem se jna jeho ústa.Byla dokonalá stvořena k líbání,stvořena k úsměvům.Viděla jsem ja se jeho rty pomalu pohybují jako by s někým rozmlouval,ale kromě nás na hřbitově nikdo nebyl.Jen já a on.Pochopila jsem,že jeho slova nepatřila nikomu živému,že jsou určena té dívce z fotografie.Nerozumněla jsem jim,ale po chvíli jeho hlas zesílil jak ho znásobil hluboký smutek ,,Proč jsi mě opustila?Proč jsi mi odešla?Proč???"Nejraději bych se propadlaMěla jsem už dávno odejít vložil kytici do skleněné vázy zapálil tenkou červenou svíčku a pak se otočil.Když mě spatřil musel mě nenávidět.Podíval se mi do očí jeho pohled byl krutý a zlý,.ale jeho hlas takový nebyl ,,Ahoj,potřebuješ něco?" zeptal se třebaže věděl že nepotřebuhu nic,že jsem obyčejná zvědaváčumilka.Měl správně říct něco nelítostného něco zavrhujícího nebo mě jen tak setřít tím pohledem a beze slova odejít,ale on mi dal šanci abych z té nepříjemné situace vybruslila třeba,že chledám východ nebo že jsem zrtratila naušnici prostě cokoli.Jenomže já jsem se nezmohla anoi na slovo.Zeptal se podruhé.Rozbrečela jsem se ,vážně nevím proč.Půjčil mi kapesník a odvedl mě k lavičce.Posadili jsme se a on mi začal vyprávět svůj příběh....Jmenovala se Nikola,ale všichni jí říkali Noki.Seznámili jsmre se na diaskotéce.Už od první chvíle se mi líbila,párkrát jsme si zatancovali a já jí nabídl,že jí doprovodím domů.Přijala to s úsměvem.A tak jsme spolu začali chodit.Myslím,že to byla láska na prví pohled,opravdová a pravá láska.Vždyt jsme jeden bez druhého nemohli být a všechny volné chvíle jsme trávili spolu.Každý den jsem na ni čekal před školou,doprovázel jí domů,mučil se s ní chodil s néí na procházky,do kina,na doskotéky.Kamarádi se nám smáli a říkali nám manželé.Po šesti měsících jsme se spolu milovali.Pro oba to bylo poprvé.Michal seděl vedle mě a vyprávěl,z očí mu stékali potiché slzy.Bylo mi trapně,hlavně kvůli tomu že kluci nebrečíAle hlavně kvůli tomu,že jsem se proti své vůli ocitla v cizím příběhu a poznával jeho i ty nejintimnější stránky.Necelý rok potom co jsme spolu začali chodit,alewvila Niki své šestnácti letté narozeniny.Sešli jsme se na chatě s celou partou a udělali jsme si pěkný mejdan.,Večer všichni odjeli a my jsme se pak milovali celou nocToho osudného dne bylo vedro jako dnes,celej den jsme se s partou povali u vody a večer šli na disotéku.Bylo to jako vždycky jen s Niki přišel její bratranec.kterého již dloho neviděla..Když jsme se chystali domů,nabídl jí že ji odveze domů na motorce.Až do toho dne jsem jí doprovázel vždycky já.Ale protože jsme bydleli každý na opačném konci města,stávalo se často,že jsem se vrátil domů až dost pozdě a měl kvůli tomu nepříjemné diskuse s rodiči.Niki se na mě podívala jestli souhlasím a protože i mě během večera nabídl kamarád,že mě hodí domů souhlasil jsemNikdy jsem to neměl dělat.Naposledy jsme se venku políbili a rozjeli se každý jinbým směrem.Nevím jak dlouhojsem spal,když zazvonil telefon.Volali z nemocnice,že tam přivezli těžce raněnou dívku,která mě chce vidět.Celoucestu jsem utíkal.Hrůza mě hnala nočním městem.To není možné říkal jsem si to nemůže být pravda…Když jsem doběhl do nemocnice lékař už na mě čekal,sestry mi otvíraly dveře a tvářily se tak smutně,že se můj strach neustále zvětšoval.U lůžka už byli její rodiče,když jsem k ní přistoupil a chytil jí za ruku pootevřela oči a podívala se na mě..Byl to pohled nakterý nikdy nezapomenu.,,Michale miluji Tě já nechci umřít"Její chraptivý hlas se rozléhal tichým nemocničním pokojem ještě dnes mi zní v uších.Dnes a každý den.,,Až umřu přines mi kopratiny a nikdy nenechávej můj hrob prázdnej"Chtěl jsem být statečný,ale nemohl jsem jsem to vydržet.Rozplakal jsem se .Niki nesmí zemřít,,je to škoda" pokračovala vysíleným hlasem,,že to trvalo tak krátce mohli jsme toho spolu ještě tolik zažít"To jsem už nevydržel,,neříkej to Niki"prosil jsem jí mezi slzami,,miluji Tě ty neumřeš uvidíš že nás čeká spousta krásných věcí"Usmála se na mě a vyčerpáním usnula museli jsme odejít z pokoje,ale zůstali jsme v nemocnici.A já se dozvěděl co se vlastně stalo.Opilý řidič nezvládl řízení svého auta a narazil do motorky na které vezl bratranec Niki domů.Kdybych Niki doprovodil domů jako vždy tohle by se nikdy nestalo!!!Chodil jse, po chodbě jao zvíře v kleci.K ránu přišla sestra a nemusela nic říkat-viděl jsem jí na očích co se stalo.Niki umřela.Moje Niki je mrtvá,nemohl jsem tomu uvěřit.Už jí nikdy neobejmu,nepolíbím už se spolu nikdy nebudeme držet za ruce.UŽ NIKDY!!!!Nervově jsem se zhroutil.Nejspíš jsem chtěl taky zemřít,když mě pustili z nemocnice vykašlal jsem se na všechno.Na školu,na rodiče na kamarády.Chodím jenom sem a na dalších pár míst kde jsme byli spolu a která mi teď připadají opuštěná.Nechci nikoho vidět s nikým mluvit.Sem chodím každý den.Každý den s kyticí kopretin.Michal se odmlčel…Nevědšla jsem co mu říct,bylo to strašněsmutné a já neznala žádná slova jimiž bych ho mohla utěšit,,anoi nevím proč jsem Ti to vyprávěl" dodal nakonec ,,ale dík,žes mě vyslechla ahoj" Zvedl se a odešelDívala jsem se za ním a bylo mi ho líto,ale už jsem byla rozhodnuta že sem zítra přijdu znova.Věděla jsem,že Michal na Niki nikdy nezapomene,že jí pořád miluje.Nechtěla jsem mu to vymlouvat.Chtěla jsem mu pomoci.Samozřejmě,že jsem se do něj zamilovala,ale neřekla jsem mu to a snažila jsem aby to na mě nebylo poznat.Jenže on to nejspíš poznal.Postupně jsme se opravdu sblížili dokonce se zdálo,že spolu chodíme.Možná,že já jsem si to namlouvala.Několikrát jsme se milovali asi proto že já to chtěla …Věděla jsem,že při tom myslí na Niki,ale i tak jsem byla docela šťastná.Netrvalo to dlouho v den kdy uplynul rok od Nikoliny smrti spáchal Michal sebevraždu.Nechal po sobě dopis s jedinou větou,,Nezlob se já nemůžu"Vím,že byla určena mě.Spousta lidí ho za jeho čin odsuzovalo spousta lidí ho nedokázalo pochopit.Já přes všechnu bolest,přes slzy a smutek jsem ho chápala.Jsou s Niki zase spolu a nic už je nemůže rozdělit.Chodím teď na hřbitov sama a nodím na oba hroby kopretiny.Krátce po Michalově smrti jsem se dozvěděla,že jsem těhotná.S ním.Bude to Nikolka nebo Michálek.Na hřbitově fouká ledový vítr,prohání se mezi náhroby,lomozý v holých větvích starých stromů.Všude leží bělostná peřina sněhu.A já tu stojím a povídám si s nimi.Každý den…
Nádheraa
(EmOcE gIrL, 8. 5. 2008 15:05)